není k dispozici
-footer”>
Tento článek byl převzat z rozhovoru s sociologem Martinem Buchtíkem, který se týkal problematiky nevyslyšených skupin ve společnosti a možností, jak posílit jejich pocit uznání. Pokud vás tento téma zajímá, doporučujeme shlédnout celý rozhovor na našem YouTube kanálu.
content”>
On the other hand, there are people who feel like they are not heard at all. There is a big difference between feeling a little heard and not heard at all in how we experience our lives and how we read society.
People who feel like they are not heard often give up on participating in elections and vote for anti-system parties that give them recognition. Due to economic or health reasons, they do not travel anywhere, so when they hear that the greatest benefit of democracy is the opportunity to travel, they do not benefit from it at all. It’s not about explaining something to them. That’s just lecturing. Society must offer them real recognition and show them that the way it functions is good for them. But certainly not by scaring them with how much worse it could be. These people are often already scared for objective reasons.
These things cannot be changed in three months. It has to be worked on and it is a long-term change. It would probably mean more respect in everyday practical politics. I don’t imagine that all politicians will join hands and walk off into the sunset singing. For the “unheard,” it is important to feel at least a little represented and understood by someone. They don’t want to hear that they are uneducated, stupid, or need to be lectured. When they work their whole lives and have a tough time, they want someone to come and say that it is important to them, that they appreciate it. We want someone to understand our concerns, be able to name them, and assure us that they will do something about them.
Na druhé straně jsou lidé, kteří se cítí nevyslyšeni a nedostávají uznání. Tito lidé často rezignují na účast ve volbách a volí antisystémové strany, které jim poskytují uznání. Nemají možnost cestovat z ekonomických nebo zdravotních důvodů, takže pro ně není demokracie spojená s možností cestovat relevantní. Společnost by měla těmto lidem nabídnout reálné uznání a ukázat jim, že jsou důležití. Tito lidé nechtějí být poučováni, ale chtějí být chápáni a respektováni. Posílení pocitu uznání u těchto skupin je dlouhodobý proces, který vyžaduje respekt v politice a porozumění jejich obavám.
V rozhovoru s sociologem Martinem Buchtíkem se můžete dozvědět více o prezidentských volbách a o tom, jak se může změnit pocit uznání u nevyslyšených skupin.
ntské volby jsou významnou událostí, která ovlivňuje životy všech občanů. Je důležité, aby se v nich cítili zastoupeni i ti, kteří se cítí nevyslyšeni. Je potřeba hledat způsoby, jak posílit jejich pocit uznání a důležitosti.ké volby jsou vždycky důležité, protože se týkají celé společnosti. Je důležité, aby se lidé cítili zastoupeni a aby jejich hlas byl slyšet. To platí pro všechny skupiny ve společnosti, včetně těch, které se cítí nevyslyšené. Je důležité, aby politici a společnost jako celek projevovali respekt a porozumění k těmto skupinám a jejich obavám.o –>quote”>
“Nechtějí slyšet, že jsou nevzdělaní, hloupí, nepotřebují se nechat poučovat. Když celý život pracují a nemají to jednoduché, chtějí, aby někdo přišel s tím, že to je pro něj důležité, že to oceňuje.”
Tento citát ukazuje, jak důležité je pro ”nevyslyšené” cítit se uznáni a respektováni. Pokud společnost nedokáže těmto lidem nabídnout reálné uznání a ukázat jim, že jsou důležití, může to vést k jejich rezignaci na účast ve volbách a k hledání uznání u antisystémových stran. Dlouhodobá změna v tomto směru vyžaduje respekt v každodenní politice a schopnost politiků porozumět obavám a potřebám těchto lidí.
rticle”>
On the other hand, there are people who feel like they are not heard at all. There is a big difference between feeling a little heard and not heard at all in how we experience our lives and read society.
People who feel unheard often resign from participating in elections and vote for anti-system parties that give them recognition. Due to economic or health reasons, they do not travel anywhere, so when they hear that the greatest benefit of democracy is the ability to travel, they do not benefit from it at all. It is not about explaining something to them. That is just lecturing. Society must offer them real recognition and show them that the way it functions is beneficial to them. But certainly not by scaring them with how much worse things could be. These people are often already scared for objective reasons.
These things cannot be changed in three months. It has to be worked on and it is a long-term change. It would perhaps mean more respect in everyday practical politics. I do not imagine that all politicians will join hands and walk off into the sunset singing. For the “unheard,” it is important to feel represented at least a little and to be understood by someone. They do not want to hear that they are uneducated, stupid, or in need of being lectured. When they work their whole lives and have a tough time, they want someone to come and say that it is important to them, that they appreciate it. We want someone to understand our concerns, be able to name them, and assure us that something will be done about them.
Na druhé straně lidé, kteří se cítí nevyslyšení, mají pocit rezignace na účast ve volbách a volí antisystémové strany, které jim dávají uznání. Z ekonomických či zdravotních důvodů nemohou cestovat, takže pro ně není největším výdobytkem demokracie možnost cestovat. Společnost jim musí nabídnout reálné uznání a ukázat, že to, jak funguje, je pro ně užitečné. Tito lidé nechtějí být poučováni, ale chtějí být zastoupeni a chápáni. Chtějí, aby někdo rozuměl jejich obavám a ujistil je, že s nimi bude něco dělat.
Podle sociologa Martina Buchtíka je posílení pocitu uznání u těchto nevyslyšených skupin dlouhodobý proces, který vyžaduje respekt v každodenní politice a porozumění jejich obavám. Nejde o to je poučovat, ale o to je zastupovat a chápat jejich situaci.
Tento přístup vyžaduje dlouhodobou změnu a respekt v každodenní politice. Nejde o to, aby se všichni politici shodli a zazpívali si k západu slunce. Pro “nevyslyšené” je důležité cítit se alespoň trochu zastoupeni a chápani. Nechtějí slyšet, že jsou nevzdělaní nebo hloupí, ale chtějí, aby někdo ocenil jejich práci a obtíže, kterými procházejí. Chtějí, aby někdo rozuměl jejich obavám, pojmenoval je a ujistil je, že s nimi bude něco dělat.mu prospěchu. To může být třeba pomoc s hledáním práce, podpora v oblasti zdravotnictví nebo sociální péče. Důležité je také posílit vzdělávání a informovanost ve společnosti, aby lidé měli možnost se seznámit s různými názory a perspektivami a mohli se tak lépe vcítit do situace druhých. Uznání je základním kamenem pro fungující společnost, a je důležité, aby se dostávalo všem jejím členům.
